Svátostná služba
Svátostná služba je jedním z hlavních poslání farnosti. Kněz věřícím otevírá brány ke svátostem případně k dalším církevním úkonům, kterým církev přikládá mimořádný význam. Provázejí život věřícího člověka od narození až ke smrti. To, co nabízí církev skrze svou svátostnou službu, je viditelným ztvárněním Boží milosti a lásky, Jeho osobního vztahu ke každému člověku.
udělení některé ze svátostí nebo dalšího církevního úkonu vždy vyžaduje určité dispozice na straně žadatele. mějte proto na paměti, že je vhodné s předstihem (u křtu a svatby několikaměsíčním) nejprve kontaktovat kněze ve farnosti a to nejlépe telefonicky nebo v kostele po skončení mše svaté.
kontakt: P. Mariusz Robak MSF, tel.. 731 598 964
Křest
V křesťanství je křest jednou ze svátostí a představuje očištění od hříchů a sjednocení věřícího s Kristem v jeho smrti a vzkříšení. Křest je tzv. iniciační svátost, to znamená, že křtem se člověk stává v pravém slova smyslu křesťanem. V rámci svátostí je křest jejich branou, to znamená, že ostatní svátosti může přijmout jen člověk pokřtěný. Křtí se obvykle dospělí lidé nebo malé děti, pokud se za ně rodiče a kmotři zaručí, že budou vychovávání ve víře v Ježíše Krista.
Biřmování
Svátost uvedení do křesťanského života, úzce související se křtem, který rozvíjí, posiluje a doplňuje. Biřmovaný přijímá dary Ducha svatého na znamení trvalého přijetí do služby Ježíšem Kristem. Biřmuje obvykle biskup, ke přijetí svátosti je obvyklá delší příprava.
Eucharistie, svaté přijímání
Eucharistie je svátostí naplňující křesťanský život - osobním setkáním s tělem a krví Krista pod způsobou chleba a vína, jak nám to odkázal při poslední večeři. Je díkuvzdáním Bohu, připomínkou Kristovy smrti za nás i slavností společenství církve, neboť je vrcholem každé mše svaté. Tuto svátost tedy mohou věřící, kteří jsou k ní připraveni, přijímat opakovaně, při každé sloužené mši svaté.
Zpověď, svátost smíření
Zpověď neboli svátost smíření je místem osobního setkání s Boží milostí v odpuštění hříchů. Křesťan, který si uvědomuje své činy, konané proti sobě (druhým, Bohu) a zároveň proti svému svědomí, má skrze tuto službu církve možnost odpuštění, sdílení své situace a nalezení cesty k nápravě.
Svátost nemocných
Příjemci této svátosti, někdy též nazývané "pomazání nemocných" podle způsobu přijetí, jsou věřící, kteří jsou vážněji nemocní nebo se nacházejí ve stavu ohrožení života. Pomazáni olejem dostávají dary Ducha sv. k záchraně a posile duše i těla.
Manželství
V tradici církve je manželství svátostí, kterou se naplňuje vzájemný vztah muže a ženy, přirozené povolání člověka k lásce. Svátostné znamení, které si udělují manželé navzájem před služebníkem církve, je svobodný úkon, jímž se muž a žena vzájemně sobě dávají a přijímají.
Církevní pohřeb
Církevní pohřeb je posledním rozloučením církevního společenství se zemřelým na jeho pozemské cestě. Jako křesťané věříme ve vzkříšení mrtvých a věčný život u Boha, proto se společenství církve modlí, aby její zemřelí věřící, přičlenění křtem k ukřižovanému a zmrtvýchvstalému Kristu, přešli ze smrti do života v nebi.
Mešní intence
Každá mše svatá je sloužena jako "oběť" s určitým úmyslem, cílem (např. za spásu duší, za společenství farnosti aj.). Tyto úmysly ovšem mohou předkládat a žádat po knězi sami věřící - účinek sloužené mše je tedy s důvěrou kněze a všech přítomných směřován k danému účelu. Nejčastější mešní intencí bývají prosby za spásu duše zemřelých členů rodiny, ale též za uzdravení v nemoci, překonání těžké situace a podobně.
Žehnání
Žehnání nebo požehnání, nejčastěji materiální věci (obrazu, křížku, bytu) je obřad, kterým se určité věci slavnostně vyprošuje Boží požehnání k její prospěšnosti lidem.